Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Antioxidanty versus volné radikály

Dva pojmy, se kterými se mnozí z nás již setkali. Slyšíme o nic zejména při reklamních spotech v médiích nebo si pojem antioxidant přečteme na krabičce výrobku. Znáte však odpověď na otázky:

Co je antioxidant?
Co je radikál?
Odkud se berou?

Lidé, kteří se touto problematikou zabývají to zcela jistě znají, nicméně je třeba si uvědomit, že mnozí se věnují zcela jiným činnostem, ve kterých jsou zase odborníci oni, a taková chemie, životní prostředí nebo toxikologie je zcela mimo jejich obor. Zkrátka nikdo neví všechno, nikdo není dokonalý a všichni se stále učíme, ať je nám 20 let nebo 60 let. Pokud vás zajímají souvislosti mezi radikály a antioxidanty, čtěte dál.

Jak to s těmi radikály a antioxidanty vlastně je?

Radikálem je v chemii označována vysoce reaktivní a nestabilní částice, která vzniká jako vedlejší produkt při látkové výměně v organismu nebo při reakcích ve volném životním prostředí. Často radikály zahajují děje, při kterých je evidentní opakující se posloupnost některých reakcí. Při těchto reakcích mohou vzniknout jiné a nové radikály, které opět rychle reagují tak, až opět vznikne původní radikál. Nejsou-li radikály likvidovány dostatečně rychle, stávají se nebezpečnými jak pro organismus, tak pro děje probíhající v životním prostředí. Problémem jejich vzniku bývá zejména okolní prostředí, ve kterém žijeme, kde pracujeme nebo jak se stravujeme. Vlivem řetězových reakcí se mohou radikály přemnožit a způsobit škody nejen v životním prostředí s dopadem na lidský organismus, ale i v samotném organismu. Urychlují degeneraci buněk a jejich stárnutí, narušují náš imunitní systém nebo poškozují molekulu DNA (deoxyribonukleová kyselina – nositelka genetické informace téměř všech živých organismů). Radikály jsou např. superoxid O2-, v atmosféře hydroxylový radikál HO• a hydroperoxylový radikál HOO•, ale i samotné radikály prvků např. chlor Cl•, brom Br• nebo sloučenin - radikál oxidu dusičitého NO2•, oxidu dusnatého NO• aj. Látky, při kterých se tvoří radikály jsou také pesticidy,herbicidy nebo těžké kovy. Zkrátka radikálů je okolo nás hodně. V chemii se označují zpravidla tečkou (možno i pomlčkou), kde tečka znamená jeden (nebo i vice) volných elektronů (nepárových). Pár jsou vždycky dva a ten, druhý si radikály berou od svého nejbližšího souseda. Reagují prakticky s „čímkoli“, co je v jejich nejbližším okolí. Přáli bychom si, aby to byly antioxidanty.

Příklad, kde sami podporujeme tvorbu radikálů v životním prostředí a pak proti tomu hledáme pomoc u antioxidantů:

Takový radikál chloru je velmi nebezpečný v ovzduší , protože jeden radikál chloru může rozštěpit až 100000 molekul ozonu O3, a tím pomáhá k rozrušování ozonové vrsty (ve stratosféře). Na zem pak proniká nebezpečné UV záření*, které při nedostatečné ochraně pokožky může zapříčinit vznik rakoviny kůže. Ve stratosféře dochází ke štěpení freonů, kde radikál chloru mj. vzniká. Freony jsou velmi stabilní látky, které unikaly v hojné míře v minulém století do ovzduší vlivem nedostatečné legislativy v ochraně životního prostředí. I přesto, že jsou dnes již zakázány jako chladicí média do lednic a hnací síla do sprejů, ve stratosféře stále jsou a nadále budou. Jejich podíl na rozrušování ozonu je tak stále aktuální. Ve stratosféře je takový ozon pro lidský organismus neškodný a lidské populaci naopak prospěšný, ale jakmile sestoupí ozon do troposféry, stává se z něho jedovatá látka. Ozon v troposféře vzniká nedokonalým spalováním uhlovodíků (nafta, benzín) ve výfukových plynech. Pokud bychom měli popsat radikálovou reakci, jedná se zejména o alkany, které se mění na radikál CnH2n+1• ,který při reakci s molekulovým kyslíkem dává vznik alkylperoxylovému radikálu. A už nám vzniká problém, kterému se říká troposférický ozon. Alkylperoxylový radikál dále oxiduje oxid dusnatý (NO) na oxid dusičitý (NO2), což je prudce jedovatý plyn. Oxidací uhlovodíků vznikají (mimo toxického troposférického ozonu) navíc ještě aldehydy. Troposférický ozon ve vrstvě troposféry představuje vážné riziko pro člověka a je velmi toxický pro rostliny. Nenechme se zmýlit krásným, bezvětrným a slunečným počasím ve velkoměstech! Opak bývá mnohdy pravda. Radikálové reakce spolu se slunečním zářením dávají prostor pro vznik fotochemického smogu**. Fotochemický smog není ze zemského povrchu téměř vidět! Pokud byste vyjeli někam na kopec a očima se vrátili nad velkoměsto, tak uvidíte velmi jemný modrošedý pruh, který se nad městem vznáší. Říkáte si, že je krásné počasí a vyrazíte někam k vodě, jenže nad hlavou ve výšce troposféry na vás číhá zrádný a nebezpečný fotochemický smog, pod jehož spodní částí, kterou všichni dýcháme vám do plic putují škodliviny, které ten „modrošedý pruh“ zkrátka nepustí pryč, daleko a vysoko od našich dýchacích cest a kůže. O poznání hůře jsou na tom ti, kteří navíc žijí v blízkosti řek nebo jiných vodních ploch. Smogovou situaci v obrovské míře navíc podporuje vodní pára. Vlivem teplého počasí dochází z řek a jiných vodních ploch k velkým výparům vody. Pomůže snad jen vítr. Vítr je takový skoro „antioxidant“, který nám to dusné počasí rozfouká a radikály nemají šanci reagovat. Zdravý vzduch ke svému životu nezbytně potřebujeme, ale v létě to ve městech vypadá spíše opačně. Dýcháme jedy, dopadá na nás škodlivé sluneční záření a to je moment, kdy saháme po antioxidantech.

Fotochemický smog

*pro zajímavost špetka z meteorologie: Oblaka typu Stratus (oblaka nízkého patra) nás před UV zářením chrání, naopak letní oblaka typu Cirrus (oblaka vysokého patra) nikoli.

**opakem fotochemického smogu typického pro letní počasí je smog redukční (sirný), typický pro zimní období

Radikály v lidském organismu vznikají také zcela běžně, stejně jako v přírodě, zejména při metabolických procesech uvnitř našeho těla. K jejich navýšení přispívá špatná životospráva, stres, nemoc, znečištěné životní prostředí atd. Vlivem oxidačního procesu vyvolávají volné radikály v organismu mutace DNA, které dávají příčinu pro vznik rakovin, oxidací cholesterolu v krvi radikály dále způsobují ukládání tuku do stěn tepen, což vede ke vzniku infarktu nebo mrtvice. Proto je důležité přijímat do organismu antioxidanty. Tedy látky, které volné radikály neutralizují, snižují jejich výskyt nebo je rovnou převádějí na méně škodlivé formy (VIZ ODSTAVEC V ČLÁNKU O VLASECH - oxidace hemoglobinu na methemoglobin a zpět pomocí antioxidačně nabitých erytrocytů). Organismus si tedy vlastní antioxidanty vytváří sám. Můžeme je však do těla také dodávat. Ovšem pozor, některé antioxidanty jsou při předávkování pro organismus také toxické! Mezi antioxidanty řadíme mj. totiž také esenciální prvky (Se, Zn, Cu, Mn) nebo vitamín A. Nejlepší způsob podávání antioxidantů je ve formě jídla. Pokud bychom se správně stravovali, nemuseli bychom užívat antioxidanty ve formě tablet nebo kapslí, aby nedošlo k předávkování (výjimku tvoří vitamín C, který lze užívat kdykoli, neboť předávkování není možné). A které antioxidanty to vlastně jsou?

Antioxidanty jsou považovány za „lapače“ volných radikálů. Mezi nejznámější antioxidanty patří:

-    Vitamín A (retinol)
-    Vitamín E (tokoferol)
-    Vitamín C (kyselina askorbová)
-    SELEN
-    ZINEK
-    Měď
-    Mangan
-    Koenzym Q10 (ubichinon)
-    Karotenoidy
-    FLAVONOIDY  
-    Gluthathion
-    Kyselina gamma-linolenová 
-    Fytochemické látky obsažené v ROSTLINÁCH A BYLINÁCH (saponiny, glukosinoláty aj.)

Vitamín A je obsažen v zelené zelenině, mrkvi, vnitřnostech (játra, ledvinky), žloutek, máslo, rajčata, meruňky, mléčné plnotučné výrobky aj.

Vitamín E je obsažen v ořeších, olejích (zejména lisovaných za studena), celozrnném pečivu, zelené zelenině, luštěninách, žloutku aj.

Vitamín C je obsažen v čerstvém ovoci a čerstvé zelenině, šťávách z ovoce a zeleniny nebo v čerstvých bylinách.

Selen je obsažen v plodech moře, kvasnicích, ovesných vločkách, celozrnné mouce, rajčatech, brokolici, česneku, drůbeži aj.

Zinek je obsažen ve tmavém mase, mléčných výrobcích, plodech moře, dýňových semenech, celozrnném pečivu aj.

Měď je obsažena v plodech moře, luštěninách, zelené listové zelenině, hovězím mase, mořských rybách, celozrnných výrobcích aj.

Mangan je obsažen v luštěninách, listové zelené zelenině, červené řepě, žloutku aj.

Koenzym Q10 je obsažen v mase, čerstvém špenátu aj.

Karotenoidy jsou obsaženy v ovoci a zelenině se žlutou, červenou nebo oranžovou barvou.

Flavonoidy jsou obsaženy v ovoci a zelenině (u citrusových plodů jsou obsaženy v bílé slupce).

Gluthathion (tripeptid) je obsažen v zelenině, ovoci a mase.

Kyselina ϒ (gamma)-linolenová je obsažena v rostlinných olejích.

Dalšími známými antioxidanty je např. YUCCA (JUKA), ZELENÝ JÍL nebo GINKGO BILOBA (JINAN DVOULALOČNÝ)

Opět jsme se mohli dočíst, že vše se vším souvisí. Stav životního prostředí, naše zdraví, náš životní styl nebo naše strava. Pro člověka je velmi obtížné sladit vše, o tom není pochyb. Pojem radikál není jen stoupenec radikalismu. V chemii je tento pojem zcela běžný a označuje rychle reaktivní částice, které se vytváří bez i s naším přičiněním. Pravdou je, že rozmachu automobilového průmyslu asi nezabráníme, ale pozměnit lepší přístup ke svému zdraví a životnímu prostředí můžeme. Důležité je, když něco pokazíme, abychom věděli, co udělat pro nápravu nebo jak se správně chránit. Alespoň trochu. Co říkáte?

4.8.2011

Foto: Morguefile

contents ©2019 www.bionebe.cz | Standa-David.com