Konzumní svět plodí neurotiky
Neurotik je člověk trpící duševní či afektivní poruchou se symptomy úzkosti, obav, nejistoty či deprese. Neurotik často trpí nespavostí. Nejistoty např. ze ztráty pracovního místa či obavy z toho, jak dopadne např. zítřejší prezentace, která může zajistit vysoký příjem do rodiny. Neurotikem se nerodíme, neurotikem se stáváme díky životnímu stylu, který žijeme a konzumnímu světu, který nás obklopuje. Kapitalismus resp. konzumní společnost, kterou jedni záměrně vytváří a druzí se stávají konzumenty, plodí další lidskou emocionální vlastnost související s neurotiky – závist. Závist je hybná síla konzumního světa. Nákupy potravin nás netrápí tolik jako nákupy spotřebního zboží. Potraviny sníme a říkáme si, že to soused neuvidí, co jíme, zatímco koupíme-li si např. nové tričko, v pořadí již X-té, všichni ho uvidí. Podceňujeme radost z potravin a zdraví s tím spojené a raději upřednostňujeme spotřební zboží. Touha po něčem, co má někdo jiný, dohání některé jedince až na samotný okraj propasti. Nákupy ovšem uspokojí na chvíli. Po čase se vysněná věc stává všední a člověka to nutí nakupovat stále dál a dál.
Neurotik, kam se podíváme
Konzumní společnost, ve které v současné době všichni žijeme, vytváří stále větší tlaky v podobě reklam, letáků, billboardů či pracovního úsilí. Aniž bychom si připustili, že vše nás vybízí k jednomu jedinému: Nakupuj, dokud nepadneš!“ A tak pracujeme do úmoru a nakupujeme všichni vesele o sto šest. Někdo si vysněnou věc může dovolit koupit dříve, jiný později a jiný třeba nikdy. Na každého z nás působí nákupy mezi obrovskou hromadou lidí jinak. Někdo miluje brouzdání po obchodech, jiný je naopak nesnáší. Zatímco někdo nakoupí za pět minut, jiný tráví v obchodních centrech hodiny a hodiny. Radost střídá zklamání. Kdo si udělá nákupem radost, pookřeje a veselost z něj přímo sálá. Jiný jen tak brouzdá po obchodech a na prsou se mu hřeje poslední stovka, tudíž cítí zármutek, že to, co si právě vyhlédl, si nemůže dovolit koupit. Známé heslo: „Kdybych si to nekoupi(a), já bych snad ani neusnul(a)“ se stává v dnešním světě doslova hitem. Lidé, kteří touží po neustále nových věcech a kupují si je, nejsou ovšem plni radosti navždy, protože každá věc zevšední. Na jedné straně lidé s vyššími příjmy a na straně druhé lidé, co mají příjmy průměrné či podprůměrné. Všichni cítíme bušení srdce, tlaky, nedokážeme se soustředit, cítíme neklid, pohráváme si s prsty, posouváme nohy, klepeme propiskou o stůl, a to vše jenom proto, že máme nervy na pochodu z okolí, které nás obklopuje – z konzumní společnosti. Z toho plyne, že téměř všichni – každý jedinec, je obětí konzumního světa. Smyslem dnešní konzumní společnosti je plodit psychicky nevyrovnané jedince – neurotiky.
Pracujte – nakupujte – onemocněte – zemřete
Jsme pod neustálým tlakem. Prioritou se pro nás stává to, jak vypadáme, jak se oblékáme, co nového jsme si koupili, zkrátka to, jak nás vnímá okolí. Řešíme neustále nějaké nečekané situace, spřádáme katastrofické scénáře z každé maličkosti, potýkáme se s problémy v zaměstnání, ve kterém musíme být každý den včas a vždy s úsměvem na tváři, i když nám do smíchu třeba vůbec není, odbýváme jídlo. To je dnešní svět! Vyčerpaní lidé jsou v zaměstnání často i více než 12 hodin denně a jejich zdravotní stav nikoho nezajímá. To je moment, kdy začínáme užívat energetické nápoje, konzumujeme sladkosti plné rafinovaného cukru, abychom měli údajnou energii pro další náročný den. Kolem nás je záměrně šířený strach. Z neustálého spěchu mnohým nezbývá čas na pohybové aktivity, natož po náročné práci chuť jít si zacvičit. Hledáme výmluvy? Možná, ale nelze házet náročnost jednotlivých profesí do jednoho pytle. Těžko se shodne člověk se sedavým zaměstnáním či sezením v autě v otázkách cvičení s někým, kdo celou pracovní dobu stojí za pultem či pracuje venku. Únava se pere s povinnostmi. Sedneme si pro změnu k televizi nebo k počítačům, kde možná na chvíli usneme, čímž si dále narušujeme plnohodnotný spánek. Neuvědomujeme si, že jednoho dne i největší pohár přeteče a rozlije se. Urychleně proto zpomalme a zamysleme se! Využijme nejprve PŘÍRODU, do které patříme. Už jen procházka v přírodě pomůže předejít chmurným myšlenkám, stavu úzkosti a deprese, namísto procházky v nákupním centru.
Léky na spánek jako nástroj poslední volby
Konzumní svět a nedostatečné filtrování informací, které kolem nás létají tryskovou rychlostí, nám může narušit jeden z nejdůležitějších regeneračních procesů, který máme – spánek! Bez kvalitního spánku nelze plnohodnotně žít. Ovšem, že za nespavost mohou i jiné faktory, kterými je např. obezita, vysoký krevní tlak, alergie, dýchací potíže atp. Víceméně se jedná o civilizační nemoci. Nezdravý životní styl, pracovní stres a velice ojedinělá pohybová aktivita bývá příčinou mnoha zdravotních problémů, se kterými spánek nedílně souvisí. Jsme si vůbec vědomi, že spaní méně než čtyři hodiny denně může nastartovat proces sebedestrukce buněk neboli buněčnou smrt? Odborně se to nazývá apoptóza. Na spodní části mozku máme centrum, které se nazývá namodralé tělísko, ve kterém jsou buňky řídící naší bdělost. Pokud se tyto buňky denně dostatečně nezregenerují – sami bez upozornění zahájí apoptózu! V praxi to znamená, že přijdeme o část svých neuronů. Je to podobný proces jako v případě mozkové mrtvice, u které velmi záleží na stádiu. Někdy se neurony po mozkové mrtvici zregenerují, ale v případě silné mozkové mrtvice již nikdy! Jsme-li přes týden psychicky vyčerpaní, unavení a nemůžeme pro samé starosti a povinnosti usnout, říkáme si, že to dospíme o víkendu a neurony se nám všechny zase obnoví. Toto zastaralé a chybné povědomí se proto vůbec nezakládá na pravdě. Regeneraci neuronů v namodralém tělísku potřebujeme denně! Stále více lidí proto sahá po lécích navozujících spánek nebo netečnost, otupělost tzv. hypnotika, antidepresiva, antipsychotika, v lepším případě antihistaminika či melatoninové preparáty, ačkoli často stačí změnit způsoby myšlení a formy chování, což může pomoci navodit klidný spánek, předcházet depresím nebo zmírnit alergie. Budeme-li si podsouvat myšlenky typu „Dnes z toho určitě neusnu nebo musím si vzít prášek“, pak jdeme špatnou cestou. Mnohokrát totiž stačí dostatečná relaxace nebo naopak tělesný pohyb a chmurné myšlenky mohou zmizet jako mávnutím kouzelného proutku. Nejprve zkusme změnit svůj dosavadní životní styl. Berme život současného konzumního světa spíše jako hru, ačkoli je to někdy hodně těžké. Bezdůvodné samovolné nasazení léků první volby typu analgetika např. na bolesti hlavy, může být mnohem horší, než kdybychom neužívali žádné. Možná se budete divit, ale ani lékař s vámi nemusí vždy souhlasit, budete-li tlačit na okamžité předepsání medikamentů. Mnozí lékaři moc dobře vědí, že stále stupňující dávkování bývá často cesta směrem dolů a po půl roce užívání vám už dávka nemusí stačit. Nečekejte však, že vám lékař předepíše recept na toulky přírodou, protože byste také mohli strávit celý život v čekárně a udělejte pro své zdraví něco sami. Zkuste se v dnešním konzumním světě řídit heslem "Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo“ a třeba se budete cítit o poznání lépe. Na léky, které mohou být dvousečnou zbraní, je totiž v případě neurotiků, vždycky času dost!
16. 2. 2016
|