Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Mithridatismus - systematický příjem jedů v současnosti

Lidé žijící v oblastech s velkým znečištěním ovzduší, častou nebo pravidelnou konzumací syntetických léků a příjmem nekvalitních potravin může časem potrápit spousta zdravotních problémů. Jedná se o dýchací potíže, dermální onemocnění, ALERGIE, ale i psychické potíže nebo potíže s reprodukcí atp. Seznam je velmi obsáhlý a nemocí plynoucích z příjmu nežádoucích látek je více než dost. Existují však jedinci, jejichž organismus si od narození na systematický příjem jedů mohl v těchto případech navyknout. Otázkou ale zůstává, na jak dlouhou dobu?

Kdo byl Mithridatés?

Mithridatés neboli Eupátor Dionýsos byl králem Pontu (dnešní Turecko) několik desítek let před naším letopočtem. Pomineme-li jeho majetnickou a válečnou povahu, jeho jméno můžeme v souvislosti se systematickým příjmem jedů zmínit i dnes. Římané se krále chtěli zbavit, a jak jinak v té době než jedem nebo mečem. Římané vedli s Mithridatem mnoho válek. Nakonec se Pompeiovi, významnému vojevůdci té doby, sice podařilo porazit vojsko krále Mithridata, ale Mithridatovi samotnému se podařilo uniknout. A tak bylo rozhodnuto o smrti požitím jedu. Ovšem Mitrhidatés tuto smrt celou řadu let předpokládal a legenda praví, že jed přijímal systematicky po dlouhá léta nejdříve v malých dávkách, které postupně navyšoval. Díky tomu se jeho vražda nepodařila ani jedem, neboť jeho organismus byl na jed léta navyklý. Z pověsti vyplývá dnešní užívaný pojem tzv. tolerance k jedu. Mithridatés dle legendy nakonec zemřel až mečem svého sluhy.

Dalo by se říci, že lidé dnešního světa jsou vystaveni jedovatým látkám hned z několika směrů. Avšak ne každému člověku se podaří tento systematický příjem jedů do svého organismu vyhrát tak, jak se to podařilo králi Mithridatovi, který ovšem zároveň užíval protijed. Jak dlouho by po neustálém příjmu jedu žil král Mithridatés, to už pověst neříká. Pravděpodobně by se ani král Mithridatés po pravidelném příjmu jedu necítil dlouho zdráv. I u něho by za určitou dobu došlo k selhání jednoho či více vnitřních orgánů a imunitní systém by se vyřadil z provozu. Jaké protijedy na rozdíl od krále Mithridata užívá dnešní člověk? Vzhledem k rozmanitosti toxických látek by protijedů asi muselo být opravdu hodně. Stálý příjem jedů nemůže náš vlastní imunitní systém eliminovat či likvidovat neustále do nekonečna. Jednou může přijít doba, kdy i ten největší pohár přeteče...

V našem těle mohou žít, mimo znečištěného ovzduší a častého příjmu nekvalitních potravin, i mikrobi, jejichž jedovaté toxiny, které vypouští do svého okolí, nemusí člověk zaznamenat po mnoho let. Po čase může z permanentního vypouštění mikrobiálních toxinů nastat u některých lidí náhlý zdravotní zlom, který můžeme všichni znát pod názvem alergie.

Mikrobiální ZOO v našem těle

Bakterie byly prvními živými tvory, kteří se vyvinuli na naší planetě. Skládá se z nich celé naše životní prostředí a nejbližší okolí. Některé jsou užitečné, ale některé nežádoucí. Pod mikroskopem jsou jejich kolonie a počty obrovské. Na rozdíl od nás bakterie nemají oči, nemají uši, nemají ústa, ale mají instinkt, který jim velí. Líbí se jim u nás, prostíráme jim sami stůl, připravujeme jim sami oběd, mohou se bez problémů množit, některé adaptovat, a proto se v blízkosti člověka zdržují. Proč ne, viďte? To by se nám určitě také líbilo, kdyby se o nás takhle pěkně někdo staral. Bakterie přímo milují naší trávicí soustavu. Mají zde co jíst a mají zde ideální podmínky pro svůj život a růst. Bakterie nejsou nijak organizované, nepřemýšlejí jako lidé, nemají žádná pravidla a jediné, co chtějí, je přežít a brání se smrti stejně tak, jako člověk.

Viry jsou na rozdíl od bakterií ještě menšími. Nejsou ani živé, ale ani mrtvé. Podřimují si uvnitř nás a vzbudí se tehdy, když proniknou do buňky v našem těle. Sami se nemohou rozmnožovat, a proto potřebují ke svému útoku živou buňku. Ne však ledajakou, každý vir jen tu svoji, na kterou má v sobě ukrytý kód, kterým začíná buňku ovládat. Pak teprve dochází ke kopírování virů, dalo by se říci, že množení. My známe především rýmu, nachlazení nebo rovnou chřipku, což jsou virová onemocnění. Představte si, že rýmy se může účastnit desítky různých virů. Jak chcete nad touto armádou zvítězit? Nijak, proti virům se bojuje velmi obtížně, spíše proti nim nemůžeme bojovat vůbec. Jsou mazané, ukrývají se velice dobře, pospávají uvnitř nás, maskují se, mění se, ale jakmile je vzbudíme, mohou likvidovat nejen bakterie žijící uvnitř nás, ale nastartovat mnoho dalších a pro člověka velmi obtížně léčitelných nemocí.

HOUBY, KVASINKY A PLÍSNĚ rozpoznáme na rozdíl od bakterií a virů už mnohokrát pouhým čichem či okem. Známe je velmi dobře, ale nevidíme je uvnitř našeho těla. Ke svému růstu nepotřebují teplo, světlo ani nějakou zvláštní teplotu. Jsou nejen v nás, ale i kolem nás a pochutnávají si skoro na všem. Člověk se s nimi setká nejen uvnitř svého těla, ve svých domovech, potravinách, ale i na různých předmětech, které nás obklopují.

Naše tělo má teplotu lehce nad 36°C. Pokud nastane při napadení a útoku nežádoucího mikroba horečka a stoupne teplota našeho těla, je to sice dobrý signál pro funkční imunitní systém, ale ani teplota 40°C někdy nestačí. Početná většina mikroorganismů hyne při teplotách 60°C. Některé však, i když vyvaříme v pračce na 90°C, se tzv. oklepou, proberou a hurá znovu do boje. Jedná se zejména o spory neboli výtrusy hub. Dal by se říci i opak, některé dokonce nezemřou, ani kdybychom je vystavili v laboratoři absolutní nule, tj. teplotě minus 273°C. Ovšem hovoříme-li o člověku, vyvstává velký problém. Jaký? Při výše uvedených teplotách už nežije zase člověk.

Já vůbec nemarodím

Být 5x za rok nemocný není přirozené a jedná se o signál, že něco uvnitř nás není v pořádku. Může tu být pravděpodobnost, že jsme možná sami sobě neustálým zdrojem nákazy. Nejen patogenní (nemoc způsobující) mikrobi, mezi které řadíme bakterie, viry, plísně, kvasinky a houby, ale můžeme sem zahrnout např. i mikroskopické členovce, mohou mnoho let přežívat v některém z našich orgánů, a to dokonce přímo v ložisku infekce. Způsobují dále i sekundární ložiska, kde se mohou množit nebo naopak spát a tiše vyčkávat na příležitost. Jakmile dostanou podnět, zaútočí. Nemocný člověk je nejvíce nakažlivý na vrcholu své nemoci. Někteří patogenní mikrobi se ale mohou množit i v době rekonvalescence a prodělané infekce a vzniká tzv. nosičství. Člověk se sám o sobě stává nosičem infekčního onemocnění. Takový člověk už nemá žádné projevy infekce, ale v jeho tkáni je patogenní mikrobiální ZOO, která neustále žije a vypouští toxiny nejen do jeho těla, ale rozšiřuje se dále do okolí nosiče. Správně by tací lidé měli být pod lékařským dohledem a evidováni, jenže kolik lidí si připustí, že jsou nosiči infekce a navštíví lékaře? Skutečnost bývá většinou taková, že lidé přecházejí jak bakteriální, tak virová onemocnění, nemluvě o parazitárních nemocech, a tak je identifikace nosiče ve většině případů nezjistitelná a šíří se z člověka na člověka stále dál. Co je pro okolí nosiče, ale i nosiče samotného nebezpečné? Může docházet k neustálému vypouštění toxinů a infikování vlastní tkáně nosiče a šíření patogenních mikrobů do jeho okolí. Tím, že nosič nemusí mít již žádné příznaky nemoci, může za čas dojít k překvapivému údivu z jeho strany. Známe přece všichni zákeřné nemoci, co se plíží neviditelným tempem a na jejich konci zazní všem známá otázka: „Já jsem nikdy nemarodil, tak proč zrovna já?“ Nosič je charakteristický tím, že se cítí zdráv, protože může mít svůj vlastní imunitní systém buď na velmi vysoké úrovni, nebo naopak. Jeho vlastní imunitní systém už nefunguje. Likvidace či „držení na uzdě“ patogenních mikroorganismů může docházet po velice dlouhou dobu imunitním systémem automaticky. Ovšem může nastat doba, kdy už vlastní imunitní systém nápor patogenů nezvládne.

 Kam byste se mohli zařadit?

Patogenní mikrobi jsou všude kolem nás, nezničíme je, protože se množí tryskovou rychlostí. Mít lehké příznaky nemoci, např. jednou za rok rýmu, kašel či bolest v nějaké části našeho těla, je přirozené. Signalizuje to aktivní imunitní systém, který funguje a je v pohotovosti. Nemít žádné nemoci po mnoho let, i přesto, že jsme vystavení denně mikrobiální ZOO a cítit se zcela zdráv, může být signálem pro nefunkční imunitní systém, který nereaguje. Mít opakované zdravotní potíže může být zase signálem, že náš imunitní systém je narušený, selhává a dovoluje patogenním mikrobům permanentní útok.  Problémem bývá, že některé patogenní mikrobi permanentně vypouští jedovaté toxiny do svého okolí a žijí-li uvnitř člověka, pak pomalu otravují tkáně a jejich okolí tam, kde přežívají. Díky nerovnovážnému stavu ACIDOBAZICKÉ ROVNOVÁHY uvnitř našeho těla jim mnohokrát sami tvoříme vhodné podmínky pro život. Také v tomto případě by se dalo hovořit o mithridatismu – systematickému příjmu jedů a vypouštění toxinů do našeho těla. Dáváme patogenním mikrobům šanci, aby u nás zůstávali. Jaký užíváme na tyto toxiny protijed? Mnoho lidí vůbec žádný, spíše naopak, díky pobytu ve znečištěném životním prostředí, příjmu nekvalitních potravin, stresu a stovek denně užívajících léků jim taktujeme do rytmu, a proto neodcházejí a zůstávají. Jak dlouho bude docházet k toleranci jedů? Na tuto otázku, bohužel, dosud nezná přesně nikdo odpověď. U každého jedince je doba tolerance různá a příznaky zdravotních potíží se mohou lišit.

Podpora imunity

Dnešní rady spočívají v tom, že se patogenní mikroby snažíme zabít. Jejich okupované území však již nejsme schopni vrátit do původního stavu. Stopy po boji s nimi v nás zůstávají nadále. Při jejich likvidaci totiž zničíme i spousty JINÝCH MIKROORGANISMŮ, které tělu mohou naopak prospívat, a organismus bez nich dále velmi strádá nebo se naruší jiné enzymatické procesy, které v těle probíhají. Základním obranným mechanismem je náš vlastní imunitní systém. Nikdo dosud neví, jak přesně funguje, je velmi složitý a vnější zásahy do jeho procesů pomocí chemických látek ho v jeho činnosti mohou negativně ovlivňovat. Imunitní systém každého z nás se odvíjí na eliminaci stresových situací, strachu a pozitivním přístupu ke svému vlastnímu tělu. Miliony provedených studií, jejichž závěrem je sousloví „byl/nebyl statisticky významný rozdíl“ nás má přesvědčit o kladech či záporech testovaných chemických látek dodávaných do organismu na podporu zdraví. Možná kdybychom spíše slyšeli slova: Běžte se pořádně vyspat, eliminujte ve svém okolí hluk, doplňujte správné tekutiny a zdravé jídlo, mějte pravidelný pohyb na zdravém vzduchu, dopřejte si sex atp., tak by byl imunitní systém u většiny lidí na mnohem vyšší úrovni než nyní a přiliv jedů do našeho těla by se eliminoval na únosnou míru tak, aby si s nimi imunitní systém poradil sám. Místo toho však slyšíme slova: Strach, nemoc, síla, nadvláda, závist, chtíč, zášť, křik, chamtivost, zisk, boj atp. Ale tato slova už charakterizují krále Mithridata v celé jeho kráse a nikoli jen v souvislosti se systematickým podáváním jedu. Chceme-li se mu podobat, pak nám nezbývá než čekat a doufat, že si vše dohromady jednoho dne nevybere svou daň...

4.4.2014

contents ©2024 www.bionebe.cz | Standa-David.com