Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Umění stárnout

Těšíme se dobrému zdraví, ale určitě na sobě můžeme zpozorovat postupem času několik změn. Pro někoho jsou to v určitém věku změny vítané, ale pro někoho zase naopak. Záleží na věku. Chceme stárnout a přitom žít aktivní život nebo nám raději bude vyhovovat neustálé stěžování na bolesti v kloubech, bez berle ani nevstaneme z postele, či dokud nespolykáme k snídani nejméně pět pilulek, nemůžeme vůbec odejít z domu? Měli bychom se nad otázkou, zda umíme stárnout tzv. s grácií, nejprve zamyslet, a jestli jsme sami vůbec udělali něco proto, abychom se cítili stále svěží a fit. Všichni stárneme. Jen na nás ovšem záleží, jak rychle.

Co je nám neustále podsouváno?

Znáte to také? Čím budeme starší, tím to s námi půjde se zdravím z kopce. Okolí nás straší důchodovým pojištěním už ve 20 letech, rakovinou, mrtvicí, co měla už prababička a tetička, Parkinsonovou chorobou či Alzheimerovou nemocí atp., a tak jsou všichni lidé zejména ve středním věku stále pod tlakem strašáku velmi obtížně léčitelných chorob, které je však vůbec nemusí potkat. Jednoduše jsme od středního věku vyzýváni, abychom stáhli kalhoty, i když brod může být ještě pěkně daleko. Do hlavy se tímto způsobem lidem dostávají informace, které nikoho příliš nepovzbuzují, spíše naopak, hlavu zatěžují a vsugerovávají potíže tam, kde možná ani nejsou. Cítíte ten strach, který je nám stále okolím podsouván, a který díky stoupajícímu věku vnímáme stále víc a víc?

Co na očekávaný věk dožití člověka říká statistika?

Délka dožití člověka je průběžně aktualizována a výsledné číslo ovlivňuje mnoho aspektů. Všeobecně platí, že žít déle nemusí nutně znamenat žít lépe. Pro mnoho lidí je vysoký věk jen trápení v bolestech. Když bychom se vrátili o několik století zpět, zjistili bychom, že lidé se tak vysokého věku jako dnes zdaleka nedožívali. Očividně je tedy současné dožití vysokého věku faktem, že lidé jsou na tom, navzdory statistikám, zdravotně mnohem lépe než tomu bývalo kdysi. Statistika vychází nejen z délky věku dožití, ale výsledné číslo významně ovlivňuje úmrtnost a narození nového člověka. Když bychom měli uvést jednoduchý příklad, zjistíme závislost smrti na narození.

Modelový příklad: Za jeden rok se narodí 10 dětí, polovina z nich zemře na špatné hygienické podmínky a neléčené nemoci a zbylých pět se dožije věku 80 let. Průměrné dožití věku člověka bude tedy 40 let. Pokud by se narodilo 10 dětí a budeme-li předpokládat příznivé hygienické podmínky, zemřou pouze 3 děti. Věk dožití člověka se v tomto případě zvyšuje na 56 let. Pokud se narodí 10 dětí a budou v jejich životě připraveny nejen hygienické podmínky, ale i zdravý životní styl, zemře pouze 1 dítě. Věk dožití by v tomto případě byl 63 let. Všimněte si, jak věk dožití člověka stoupá v závislosti na příznivých hygienických podmínkách a zdravém životním stylu. Toto byl ovšem jednoduchý modelový příklad, ale ve skutečnosti je statistika výpočtu věku dožití složitější, protože se nikdy nerodí stejný počet dětí, nikdy se všichni nedožijí stejného věku a ani nikdy neumírá stejný počet lidí. Smyslem bylo však ukázat, že správné hygienické návyky, snížení úmrtnosti dětí, léčení nemocí a zdravý životní styl hraje sice klíčovou roli při věku dožití člověka, ale samotné číslo je ve skutečnosti irelevantní a jednotlivců se zdaleka nemusí týkat. Na jednotlivých kontinentech se totiž výsledná čísla různí. V rozvojových zemích např. příznivé hygienické podmínky nejsou ani v současnosti, léčba nemocí končí většinou smrtí v raném věku, a tak je zde věk dožití člověka na mnohonásobně menším čísle. Může to být klidně číslo 20 let, protože zde umírají miliony sotva narozených dětí a další miliony lidí do 30 let vlivem např. AIDS nebo eboly. Podobné statistiky bychom mohli zaznamenat i ve středověku, kdy mnoho lidí nežilo ve správných hygienických podmínkách a nebyly vymýceny nemoci, kterými byly např. cholera, mor či pravé neštovice atp. Toto se ovšem již nedá říci o vyspělých zemích současnosti, kde je věk dožití mnohem vyšší, ačkoli se i nadále potýkáme s mnoha nemocemi, jejichž následkem je předčasné úmrtí. Každý kontinent a každý stát má své vlastní statistiky, jejichž výsledky jsou od druhých zcela odlišné. Kdybychom porovnali průměrné dožití člověka celé planety, budeme spíše na čísle nízkém než vyšším. Otázkou zůstává, kdyby všude byly vhodné hygienické podmínky, úspěšná léčba všech nemocí, kolik lidí by bylo celkem na celé planetě v jeden moment najednou, jak narozených, přes střední věk až věk dožití. Zvládla by naše planeta takový nápor lidstva?

Tuhle roli hrát nechci

My však žijeme ve vyspělé zemi, máme oproti minulosti a rozvojovým zemím kvalitní hygienické podmínky a umíme léčit mnoho nemocí, ale přesto se pojďme podívat, co nám říká špetka z gerontologie:

Každý rok si připadáme o něco tlustší, cítíme, jak slábnou svaly, řídnou kosti, bolí kolena, kyčle, usínáme pozdě a vstáváme brzy, na toaletu začínáme chodit se stresem, jak to asi bude tentokrát, zvažujeme koupi inkontinentních vložek z reklamy, zhoršuje se zrak, přestáváme slyšet, padají a slábnou nám vlasy, šedivíme, zuby už nejsou tak bílé, pevné a drolí se, čekáme každou chvíli nějakou nemoc, v lepším případě pracovní katastrofu se slovy děkujeme za vaší dosavadní práci, nálada nám kolísá, neudržíme pořádně rovnováhu, zapomínáme či si najednou uvědomíme, že máme MHD zadarmo a …..stop! Takhle to vůbec nemusí vypadat. Takový scénář vůbec nemusíme respektovat! Jestli má někdo zájem o tuto roli, tak mu jí s radostí přenechejme. Je to jeho volba, není to však pravidlo, a ani žádný rozsudek! Ovšem, že roky neubývají, ale přibývají, ale můžeme umět stárnout. Ani při stárnutí se nevymlouvejme na tolik oblíbené geny. Geny nám totiž ovlivňují naše zdraví kolem 20 %. Zbylých 80 % máme ve svých vlastních rukou jen a jen my sami. Existuje snad zákon o stárnutí, při jehož čtení vyvstane verdikt, že máme opravdu takhle rychle stárnout?

Nezůstávejme stát na jednom místě

Budujme a stavme mosty, přes které přejdeme nejen suchou nohou, ale i s lehkostí. Jsme-li pár a máme rodinu, poznávejme společně nové věci, neobjevená místa, na která jsme nikdy neměli čas zajít. Znáte vůbec svého partnera? Půjde s vámi? Možná ne, ale možná ano a velice rád. Změňte prostředí. Na krátký nebo delší čas, klidně se přestěhujte, zjistěte, co vám bude vyhovovat více. Změna bývá mnohdy signálem strachu, ale na jejím konci je mnohokrát úleva a dobrý pocit. Věnujte se koníčkům a sportům, které jste třeba nikdy nezkusili. Neumíte malovat? Neumíte lyžovat? Zkuste pár lekcí, obohatí vás to a možná chytnete díky tomu druhý dech nebo skrytý talent. Přehodnoťte dosavadní priority, věnujte se sami sobě. Jak dlouho jste nedrželi knihu v ruce? Přiznejte se? Oprašte své bláznivé nápady a vyjděte společně na procházku večerním městem. Oživte svá současná léta nápadem z mládí. Kupte si bláznivě svetr z příšerných barev a objednejte si drink, který jste dosud nikdy nezkusili. Kdepak jste to už více než 10 let nebyli a moc se vám tam líbilo? Oklamejte svůj mozek, vraťte se tam a oživte vzpomínky, vraťte čas o 10 let zpátky. Chcete vrátit čas ještě víc? Vraťte se o 20-30 let zpátky a zvolejte kamarádovi z dětství. Pozvěte ho na drink a zasmějte se spolu třídním zážitkům. Jste-li sami, nezapomínejte, že ve dvou se to vždycky lépe táhlo! Udělejte pro to něco! Po čem jste v mládí toužili? Možná přišel okamžik, kdy už si to můžete konečně splnit. Jak dlouho jste nevyrazili na výlet vlakem, bez auta, s batohem, jen tak? Jednoduše přestaňte vést mizerný život, stereotyp a zaběhlý koloběh činností, které znáte nazpaměť! Vybočte, udělejte krok do neznáma, poznávejte, stále plánujte svou budoucnost a pořádně se držte, protože to může být někdy zážitků plná jízda.

Nezapomínejme na procházky

Být v současné době zcela zdráv, zejména ve středním a pokročilém věku, je veliká vzácnost. Být nemocný a léčit se alespoň s jednou chorobou je v dnešní době naprosto normální a mnoho lidí se s tím smiřuje. Normální to ale není.

Základem dobrého zdraví je především člověku přirozený pohyb – chůze. Každodenní chůze není žádná dřina, ani vypětí. Procházky byly, jsou a budou odjakživa pro organismus velice prospěšné. Organismus zaznamenává pohyb, který má rád a líbí se mu, protože ho od narození zná. Všechny lehké a pomalé pohyby související s chůzí, jsou pro naše tělo signálem pro pohodu a zdraví. Také pomalá jízda na kole napodobuje pohyby chůze, ovšem u delší jízdy na kole už trpí zádové svaly. Můžeme namítnout, že sezení je člověku také přirozené, signalizuje odpočinek, který člověk také potřebuje, ovšem sezení není pohyb a dlouhodobé sezení tělu ubližuje. Je však potřeba po chůzi. Človíček si nepamatuje, když se učil chodit. Chůze je pro batolata zajímavá, nová, ale i chůze je unaví a musí si sednout či lehnout, aby nabrala pro chůzi nových sil. Takový koloběh v životě člověka trvá mnoho let a nikdo mu nepřikládá žádný velký význam, považuje to za zcela automatické a hledá nové způsoby pohybu, ačkoli ty nejzákladnější jsou ty nejefektivnější. Dochází-li někdo na REHABILITAČNÍ CVIČENÍ, vždy s ním rehabilitační pracovník cvičí pomalu a cíleně procvičuje partie těla v přirozených pohybech. Všimli jste si někdy, že žádný rehabilitační pracovník nemá v ruce stopky? Rehabilitace se stopkami v ruce už totiž není tělu přirozený pohyb, je to výkon. Výkon organismus také zná, ovšem spíše v krizových situacích. Vyplavuje adrenalin a připravuje se na boj, útěk, skok. Umí to, zná to, ale jen na chvilku, dokud není nebezpečí zažehnáno. Pak potřebuje opět klid a relax. Zaměstnaná hlava výkonem, natažené svaly či otřesy kloubů a kyčlí by si při pravidelnosti výkonu vybraly brzy svou daň. Ať se věnujeme jakémukoli sportu, i zde platí slovo střídmost.

V jakémkoli věku je chůze zdraví prospěšný pohyb. Očividně to vypadá, že ten, kdo chodí do práce denně pěšky nebo dojíždí na kole, dělá pro své zdraví to nejlepší. Bohužel, mnohdy bychom mohli namítnout kvalitu ovzduší ve městech, a proto procházky v přírodě jsou ideální kombinace. Ne každý pracuje ve vzdálenosti, která mu umožní denní procházky či jízdu na kole, a proto by měl využít dny volna pro procházky a denní lehkou domácí rehabilitaci tím spíše. Člověk je chemická rovnice, kde na jedné straně jsou vstupy a na druhé výstupy, které by se měly rovnat. Realita ovšem bývá jiná. Vstupy jsou nezdravá jídla, sezení u počítače či televize, hluk z dopravních prostředků, dojíždění v autech či MHD, náladovost, deprese, odmítavý sex, nuda a výstupem je permanentní stres. Nebezpečné změny, které organismus vysílá, nejsme schopni ani zaznamenat a výsledkem rovnice je rychlé stárnutí, nemoc a smrt. Příroda sama zařídila stárnutí, nikdo nežije věčně, ovšem dokonalou zkázu celého organismu má v ruce každý z nás, a to v každém věku.

19. 6. 2014

contents ©2019 www.bionebe.cz | Standa-David.com