Chemický koktejl v organismu
Konzervační látky nejsou už v dnešní době žádnou neznámou. Ví se o nich a mluví se o nich v poslední době mnohem více, než tomu bývalo dříve. Mnozí výrobci udělali první krok směřující k označení BIO, aniž by si to kdokoli z nich připustil, a to tím, že se můžeme dočíst na etiketách některých výrobků „Bez chemické konzervace“. Příjem chemických konzervantů do organismu člověka trval však několik desítek let a v mnoha případech stále trvá. Navíc se nikdo nikdy nezabýval otázkou, co vše mohou tyto přídatné látky způsobit v žaludku všechny dohromady. Člověk přece nekonzumuje denně jenom jeden druh jídla a přídatných látek existují stovky. Výrobci nemají povinnost testovat přídatnou látku, jak se bude chovat, pokud zreaguje v organismu s jiným aditivem či jiným xenobiotikem. To se můžeme všichni pouze domnívat. Jak zjistíme nakumulovaná množství aditiv, které jsou sice povolena pro konzumaci pod stanoveným limitem v žaludku? Navíc se mnohá aditiva testují pouze na určité druhy nemocí, kterými jsou např. alergie nebo cukrovka. Co když právě takový koktejl nakumulovaných aditiv z potravin má za příčinu další nemoci např. stále rostoucí depresivní onemocnění, srdeční choroby, poruchy vylučovacího systému, imunitního systému apod. Už mnohokrát se stalo, že určitá přísada či rovnou chemická látka se masivně používala mnoho let a teprve až po 10, 20 či dokonce 30 letech se zjistilo, že je rakovinotvorná, má za příčinu vznik ekzémů nebo nárůst depresivních poruch u dětí či dospělých apod. Existují někde testy na kumulaci umělých přísad či syntetických léčiv, konzervačních látek či jiných chemických látek v lidském organismu a jejich vzájemná reakce mezi sebou za desítky let? Odpověď je jednoduchá: Nikoli, je to příliš drahé, komplikované a vyžaduje to spoustu času. Jednotlivé látky se testují každá zvlášť a nikoli jejich vzájemné interakce mezi sebou v organismu člověka. Člověk může tedy denně přijmout desítky takových přídatných látek spolu s potravou a užívanými léky, že chemický koktejl, který tímto vzniká, nebude nikdo nikdy schopen určit. Co je očividné, je stále rostoucí počet lidí na těžko léčitelné nemoci. Nejvíce alergie, depresivní stavy lidí, poruchy imunitního systému nebo rakovina. Je evidován nárůst těchto onemocnění také např. v Jižní Americe, Asii nebo to jsou nemoci Evropy a Severní Ameriky?
Pomůžeme si konzumací čerstvé stravy?
Odpověď by mohla být ano i ne. Čerstvou potravinu poznáme zejména očima, podle vůně a také podléhá rychlé zkáze. Jak ale přivoníme k potravinám baleným ve vakuu, igelitech, plastových nádobách nebo jak poznáme na první pohled, že nebyly aplikovány žádné pesticidy? Pesticidy na první pohled jednoznačně nepoznáme a nepoznáme je ani po čichu, a přesto se pravidelně nacházejí na ovoci a zelenině či obilovinách, zkrátka plodinách pěstujících pro potřebu lidí. Poznáme, čím bylo krmeno hospodářské zvíře, jehož maso je vystaveno v regále? Nepoznáme opět nic. Je to podobné jako s alkoholem, metanol od etanolu po čichu ani po barvě nepoznáme, ale lidé po něm dle množství příjmu dávky umírají. Na rozdíl od metanolu, jehož destruktivní účinek se dostavuje během několika hodin po požití, můžeme o pesticidech mluvit spíše o otravě chronické, tedy postupné a dlouhodobé, protože nejsou do organismu přijímány ve vysokých dávkách, ale spíše dávkách stopových. Člověk má doslova mizerný čich a zrak, čehož se v potravinářském průmyslu využívá. Chemický koktejl v žaludku se nám, díky aplikaci pesticidů na plodiny, rozšiřuje o další chemické látky, které vědomě/nevědomě přijímáme ve stopovém množství v potravě.
Jak jsme na tom s pesticidy na vlastní zahradě?
Chutná vám letošní sklizeň? Dříve bývaly dobré roky pro sklizně nebo špatné roky pro sklizně. Dnešní zahrádkaření se chce chlubit každoročně velkým počtem plodů, které jsou krásně vybarvené a na první pohled vypadají zdravě. Význam pesticidů se dá přirovnat k některým lékům: Potlačují příznaky, ale nehledají příčinu. Pesticidy nám selektují škůdce, poškozují půdu, narušují rovnováhu edafonu, ovlivňují přirozený zdroj dusíku v půdě a co je nejhorší, poškozují zdraví člověka. Místo DDT nám tu teď panují pesticidy se zajímavými názvy jako např. Dominátor, Gladiátor, Roundup nebo Kaput atp. Mnohé pesticidy už sice nejsou na bázi organofosfátů (poškozují nervovou soustavu hromaděním neutrotransmiteru acetylcholinu ireverzibilně) nebo karbamátů (poškozují nervovou soustavu reverzibilně), ale zase obsahují glyfosát, metribuzin a mnohé další látky, které jsou sice méně toxické pro člověka a půdní edafon, ale velmi nepříznivé pro vodní organismy. Takže jejich aplikací si vědomě narušujeme přirozený ekosystém vodních živočichů v povrchových a podzemních vodách. Přirozeným vsakováním vody se navíc tyto chemické látky dostávají do kořenových systémů dalších rostlin. Selekce přirozeného hmyzu na zahradě při aplikaci pesticidů také opět pokračuje, místo toho abychom se zaměřili na selekci odolných odrůd, u kterých by žádný postřik nebyl zapotřebí. Škůdci jsou stále odolnější, vracejí se, takže nám vlastně způsobují větší a větší škody ještě předtím, než jsme samotný postřik aplikovali. Vypadá to spíše jako stávka hmyzu navzdory všem pesticidům. Už sice nenatíráme kmeny ovocných stromů dehtem proti svilušce, ale tato podivná praktika zde trvala mnoho let. Sviluška se nám přesunula díky tomu na listy, protože se zkrátka něčím živit musí. Mnozí si pomyslí, jestli ona nebyla lepší na kmenech, kde se živila lišejníky. Jenže lišejníky nám vlivem špatného ovzduší také zmizely a přetrvávají spíše v horských oblastech, kde se jim daří více díky čistějšímu ovzduší plného kyslíku a kde svilušky nepřežívají kvůli nízké teplotě. Ať chceme nebo ne nejsme tu jediní živí tvorové na planetě. Žijeme tu všichni společně, ale jenom člověk má tendenci vyhubit vše, co se mu nehodí a co mu stojí v cestě za vyšším ziskem. Každý druh na této planetě má své přirozené nepřátele, ale vypadá to, že člověk je nepřítelem všeho živého. Honba za ziskem a krásou své úrody je za čas zúročena vyšším výskytem škůdců a dokonce nemocemi lidí a zvířat, které z aplikací chemických látek vznikají. Místo ekologického zahradnictví se dnes okamžitě aplikují hektolitry postřiků a tuny dalších tuhých pesticidů. Nevyřešili to za nás ani synteticky připravené pyrethroidy (získané od pyrethrinů podlehajících biodegradaci na rozdíl od perzistentních pesticidů), protože také pyrethroidy vykazují značnou toxicitu pro ryby, domácí i divoká zvířata a tedy také pro člověka. Možná, kdyby člověk chvíli počkal, přirozený koloběh přírody a s tím i přirození nepřátelé zahradních škůdců by tuto práci za člověka udělali sami. Bohužel, chceme všechno ihned. Mnoho zahrádkářů má svou zahrádku rádo upravenou za pomoci pesticidů či betonových chodníků, takže taková ekologická zahrada, která kypí životem mnoha rostlin a hmyzu, se mnohým může zdát neupravená a chaotická. Pohled na betonová šílenství (chodníky, ploty, schody atp.) v každém koutku zahrady, kde nebzučí jediná včela, neuvidíme žížalu či ptáček jenom zabloudí, jen umocňuje fakt jak je tato zahrada sice krásná, ale mrtvá. Vždyť i naše dítko je přece alergické na hmyzí bodnutí. Místo jeho hlídání, aby jej včelka nebodla, raději aplikujeme pesticid přímo na dítě a riskujeme tím další vstup xenobiotika přes kůži do organismu u nejmenšího člověka v naší rodině.
Pozor! Alergie se může objevit náhle za desítky let
Hypersenzitivita neboli přecitlivělost se u člověka objevuje stále častěji. Mnohdy se již alergické dítě narodí, ale alergikem se můžeme stát i v dospělosti po dvaceti či třiceti letech života. Alergenem mohou být nejen potraviny, ale nejčastěji také zvířecí srst, výkaly zvířat a jejich sliny, plísně, přítomnost některých členovců nebo pyl z květin či stromů. Velmi však záleží na prostředí, ve kterém vyrůstáme a dále žijeme a také na potravinách, kterými se běžně stravujeme. Ve skutečnosti je požití jakékoli potraviny schopno způsobit alergickou reakci. U některých potravin je však riziko alergie vyšší než u jiných. Potraviny tu byly již po dlouhou dobu před naším narozením a jejich chybný vývoj může být jednou z příčin stále zvyšujícího počtu alergiků. Nemusíme obviňovat potravinu, ze které nám naskočila nepříjemná vyrážka, když jsme si ji sami takovou vyprodukovali či nám potravina a znečištěný vzduch způsobují stahy svalstva, při kterých se nám špatně dýchá. Ani zvíře neobviňujme, narodilo se tu na Zemi stejně tak jako my, lidé. Co je však prokazatelné, na Zemi převládl život s chemií a vedle ní místo přirozeného způsobu života a senzitivnějším jedincům mohl začít stávkovat imunitní systém z neustálého příjmu nepřirozených látek v potravinách, používaných chemických látek v kosmetice nejen u lidí, ale i zvířat a znečištěnému životnímu prostředí. Počet alergiků roste rok od roku stále více a více a příčiny nárůstu této nemoci dosud nebyly objasněny. Alergie je definována jako nemoc či reakce způsobená imunitní odpovědí k jednomu nebo několika antigenům (látka, která reaguje s protilátkami, imunitní systém ji rozpozná jako cizí látku v organismu člověka) vnějšího či vnitřního prostředí, jejichž výsledkem je zánět nebo porucha funkce určitého orgánu. Příčina tohoto stavu bývá přikládána nadměrné produkci imunoglobulinů IgE, které produkují pouze savci. Přesné mechanismy účinku imunoglobulinů IgE však dosud nejsou známy, a proto je lékařství v této oblasti, bohužel, dosud bezmocné. Odpověď nám dnes nedává ani věda, která neustále pracuje na účinných postupech léčby alergií. V současné době jsou podané léky schopny pouze potlačit symptom, nikoli nemoc vyléčit. Podané léky proti alergiím mají zároveň negativní odezvy v organismu člověka jinde, takže ani léky nejsou správná volba. Testovaná probiotika bez vedlejších účinků léčbu také neprokázala, avšak pomohla potlačit patogenní mikroflóru v gastrointestinálním traktu člověka natolik, že pomohla od obtíží alespoň ulevit. O léčbě alergiků a atopiků se však ani v případě probiotik hovořit nedá. Jedinou dosud účinnou zbraní proti alergiím je vyvarování se alergenů ve vnitřním i vnějším prostředí člověka. Což mnohdy ale není, bohužel, možné. Vznik alergií tedy hledejme většinou v imunitním systému, který nám přestává fungovat správně. Nabízí se otázky typu: Proč mám po tolika letech života najednou alergii? Roky jsem tu nemoc neznal(a) a teď se nejsem schopen(na) obejít bez tlumících léků? Odpovědí může být znečištěné životní prostředí, expozice škodlivin v zaměstnání, ze stravování umělé stravy, kumulace škodlivých aditiv z potravin a z nadměrného přísunu léků. Již výše zmíněný chemický koktejl v našem žaludku se nám za všechny ty roky začíná projevovat v celé své kráse. Imunitní defekty však můžeme sami v mnoha případech zvrátit dodáním příslušných živin, které organismu chybí nebo vlivem rostoucího věku přirozeně ubývají. Bývá to však boj mnohdy stejně dlouhý, jako doba, dokud jsme alergii či jinou nemoc nepoznali. O vlivu chemických látek na imunitní systém ze životního prostředí či z příjmu chemických látek na povrchu potravin nebo vstřebaných v potravinách dnes není vůbec žádný pochyb. Lidská imunotoxicita má mnoho podob a také mnoho nedostatků, neboť chemikálie aplikované v životním prostředí, pracovním prostředí či umělá aditiva v potravinách nejsou dosud všechna prozkoumána. Jde o tak rozsáhlý seznam látek, že není možné jejich vzájemnou interakci mezi sebou v lidském organismu prozkoumat. Hledáme roky léky na atopická onemocnění nebo rakovinu a nechceme si připustit, že chronický příjem stopových xenobiotik do organismu může mít významný podíl na vzniku těchto chorob. Otázkou zůstává, co je výhodnější? Omezení výroby, prodeje a aplikace xenobiotik nebo výzkum, nalezení a následný prodej nového léku na atopická onemocnění a rakovinu?
26. 9. 2012
|