Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Solíme, solíme……ať žije sůl!

Sůl aneb chlorid sodný se nachází ve volné přírodě v nerostu zvaném halit. V největší míře se vyskytuje v mořích a oceánech. V přímořských státech jsou tzv. saliny (umělé nádrže), kde se sůl získává odpařováním vody. Než se k nám však dostane na talíř v podobě kuchyňské soli, je třeba nerost zbavit dalších sloučenin a organických nečistot. V našem jídelníčku je však nezbytná.

Solná jezera

Na co jsme zvyklí?

Zvyk je železná košile, jak říká jedno dávné přísloví. A to je chyba! Nové technologie a výzkumy se v dnešním světě prosazují doslova tryskovou rychlostí. Sotva si našetříme na vysněnou novou televizi, za půl roku zjistíme, že je to výrobek již zastaralý a reklama, která nám nabízí HD kvalitu obrazu, je nám vlastně k ničemu, protože nemáme HD televizi, i přesto, že stála takových peněz. Stejným způsobem to funguje i u potravin. Dlouholeté výzkumy v oblasti potravin ukazují v současné době lepší způsoby, jak se správně stravovat a vždy máme na výběr. Naše babičky byly zvyklé nakládat maso do soli kvůli delší trvanlivosti, protože tehdy byla lednice vzácností. Masový rozmach konzervovaných potravin plných soli a dalších „bezva“ přísad je nám také znám. Jak to ale funguje dnes? Máme snad v obchodech málo čerstvého masa? Podle zaplněných regálů v obchodech to vypadá, že nikoli. Proč tedy vlastně kupujeme maso konzervované? Nebo že by zelenina potřebovala zakonzervovat a naložit do soli? Tyto „plechové piksly“ jsou navíc mj. složeny ze železa, zinku, hliníku a cínu. Myslíte, že se postupem času do konzervovaného jídla, které je uvnitř plechovky, časem neuvolní ionty těchto kovů? Taková konzerva má trvanlivost až 3 roky, možná i více. Pokud ji necháme v zateplené části skladovacího prostoru, při následném laboratorním rozboru potraviny uvnitř bychom se mohli např. za takový jeden rok hodně divit, co vlastně konzumujeme. Ovšem, že některé z těchto prvků jsou esenciální, avšak při větších koncentracích mohou organismu také škodit. A jak nám chutnají výborné „prý“ polévky, kde si vysypeme jakýsi olej a rádoby koření plné soli v igelitu do převařené vody? Navíc nám občas tento igelit s přísadami i do té převařené vody uklouzne. Tohle všechno má jedinou výhodu – je to rychlé a levné rádoby jídlo. Ovšem v hojné míře tyto "rychlovky" obsahují vysoké procento soli a dalších přísad, které našemu organismu spíše škodí. Potraviny v obchodech jsou již solené a my si dávku soli doma ještě přidáváme. Příliš mnoho soli ale škodí. Tento moderní druh stravování má za příčinu nedostatek draslíku a přebytek soli. Navíc nezapomínejme, že malým dětem bychom solené pokrmy neměli podávat vůbec!

Nejdůležitější negativa soli na lidský organismus

Sůl je příčinou vysokého krevního tlaku.

Sůl zadržuje v organismu škodlivé látky.

Sůl se kumuluje v krvi, játrech a ledvinách.

Sůl má za příčinu poruchy metabolismu.

Sůl zadržuje vodu a ukládá tuky.                                                                             

Solíme, solíme….v létě

Nyní máme období krásného počasí, dovolených a letních prázdnin. A to je konzumace soli mnohem vyšší! Odjíždíme na dovolené, bereme si s sebou konzervy a různé trvanlivé potraviny, abychom náhodou nemuseli v dobách svého volna pro něco čerstvého do obchodu. Že by lenost? Ano, ta je jistě v období relaxace na místě. Avšak pozor také na správné skladování trvanlivých potravin. Vysoké letní teploty a vyšší obsah soli má za příčinu větší žízeň, ale i případné zdravotní problémy. A co taková pořádná grilovačka? A to je teprve parádní relaxace. A jsme zase u té soli. Obrovská kvanta kořenících přípravků obsahuje mnoho soli. Naložit si maso do kořenící směsi se solí? A to snad už neletí, nebo ano? Kvalitní koření obsahuje pouze byliny bez soli! Nebo jsme snad už natolik líní, abychom si pro tu špetku soli, kterou na maso potřebujeme, došli do naší kuchyně? Ušetříme čas nebo peníze, když si koupíme koření se solí? Spíše děláme velkou chybu! Maso na grilu se stejně solí nakonec, jinak z toho budeme mít pořádnou „podešev“ bez šťávy, ale s bezva chutí soli. Solíme a solíme pořád a stále, ať je léto nebo zima. Sotva máme po prázdninách, začne se k nám blížit podzim a zima. A my zase solíme! Tentokráte si k solení potravin přidáme trochu ze životního prostředí.

Solíme, solíme….v zimě

Každý z nás to zná. Sůl na namrzlé silnici a sůl na namrzlém chodníku. Na jedné straně děkujeme, že si nezlomíme nohu nebo nedostaneme smyk, ale na straně druhé se na jaře pak divíme, proč nám ten keřík, co se ještě před lety tak krásně zelenal, najednou a zničehonic seschnul? V naší republice jsou snad okolo silnic vysázeny stromy, rostliny a keře, které potřebují příjem soli? Právě naopak. Zapomněli jsme snad, že nejsme přímořský stát a roste zde vegetace, která sůl nesnáší? Takový stromek či keřík rostoucí u silnice přijímá mnoho jiných toxických látek,zejména ionty těžkých kovů, že už opravdu nepotřebuje dále „přihnojovat“ solí. Má i tak co dělat, aby se s toxickými látkami sám vypořádal. A pokud vlivem příjmu kadmia nezhnědne, tak nám vlivem příjmu olova přestane v lepším případě růst nebo vlivem příjmu dalších toxických látek zežloutne chlorózou. Se solí na silnici a chodníku je to jako s některými léky - led sice pod vlivem soli roztaje, ale ve své podstatě sůl ublíží někde jinde a jinak. Štěrk ale vychází dráž než sůl a písek zanáší kanalizace. Co si tedy raději vybrat?

A na závěr jedna důležitá věta, kterou vyslovil v podobném významu již Paracelsus:

Nezapomeňme, že jed je v podstatě úplně všechno, ale záleží na dávce!

8.6.2011

contents ©2018 www.bionebe.cz | Standa-David.com