Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Chceme pro své děti skutečně to nejlepší?

Když jsou děti malé, říkáme: „Jednu za maminku, jednu za tatínka ...“ Když děti povyrostou, říkáme: „Když to sníš, dostaneš zmrzlinu“. Děti pořád rostou a začínají si prosazovat své názory, mnohdy docela nevybíravým způsobem. Nejznámější je jejich vydírání u strategicky umístěných lákadel v podobě nejrůznějších sladkostí přímo u samotných pokladen obchodů. Obchodní taktiku bonbónů, žvýkaček, čokoládových tyčinek a malých sušenek u pokladen už mnoho z dospělých lidí prokouklo, ale naše děti nikoli. A právě o dětské vnímání a o dětské neústupné chování je voda na mlýn provozovatelům obchodů. Většina rodičů se stydí za křik nebo pláč svých dětí, pokud jim nechceme koupit právě ty nejbarevnější bonbóny visící na háčku u pokladny, a tak jim je zkrátka koupíme.

Děti pořád rostou

Děti nám rostou nejen do výšky, ale také do šířky. Moderní životní styl je v současné době oblíbený nejen u dětí, ale zároveň u jejich rodičů. Proč? Děti jsou skupina lidí, která je velmi ovlivnitelná reklamou a reklamními letáky. Rodiče jsou skupina lidí, která je velmi zaměstnaná. Špatné svědomí rodičů z nedostatku stráveného času se svými dětmi jim usnadňují mnohé fast foody a jejich reklamní spoty, billboardy nebo letáky, které vidíme nebo je máme ve svých schránkách snad každý den. Rodiče dají raději dítěti peníze, aby si šlo „něco“ koupit, než přijdou z práce domů a bude večeře. Mnohdy je večeře navíc studená, protože zaměstnaní rodiče nemají dostatek času dětem uvařit plnohodnotné jídlo, a tak jídlo raději zdevastují v mikrovlnné troubě.

Jsme pro děti názorný příklad?

Moderní děti se také velmi často nudí. Nudí se pořád a stále, a tak hledají nejrůznější vyžití u počítačů nebo televize. Na jedné straně říkáme, že jsou naše děti ve školách přetížené a na straně druhé po skončení školy zase nevytížené. Jak jsme na tom my, rodiče? V zaměstnání se nezastavíme a po příchodu domů si vezmeme „cosi“ v lednici a sedneme si s jídlem také k televizi. Večer si maminka otevře k televizi slané chipsy nebo arašídy a tatínek si ještě v devět hodin večer maže chleba se salámem. Naše děti nás však sledují a buďme si jistí, že v dospělosti nás budou napodobovat, protože si myslí, že když může máma s tátou, tak je to určitě správně. Obvykle sice máme zájem držet krok s moderní dobou, nicméně energie, o kterou nás připravuje naše zaměstnání a denní stresové situace, nám už do plánování aktivit po práci či po škole pro naše děti příliš nezbývá. Stagnujeme. A dětem to také vyhovuje. Máma s tátou jsou unaveni z celodenního koloběhu, a tak jsou vděčni za to, že je jejich dítě hodné a dívá se na televizi nebo sedí u počítače. Každý si bere z lednice, co chce a kdy chce. V moderním slovníku bychom mohli spíše použít slovo „musí“, protože každý vstává jinak, každý přichází domů jindy, každý usíná jindy, zkrátka žijeme spolu se svými dětmi, ale vlastně jen vedle nich.

Žijeme v průmyslovém světě potravin

Pokud rodiče špatně nakoupí, naše dítě špatně jí. Fast foody nebo polotovary jsou sice rychlé, nicméně bez jakýchkoli prožitků z jídla nebo cenných látek pro organismus. Navíc nás fast foody ochuzují o dobu společně strávenou s rodinou u oběda či večeře. Takový pro mnohé zcela bezvýznamný rituál, který se začíná pomalu vytrácet, avšak není na místě jej podceňovat. Pohodu rodinného jídla a rituálů společného oběda či večeře bychom měli naopak podporovat. Průmyslová výroba potravin, která je dnes běžně nabízena v obchodech, nevykazuje žádnou extra kvalitu. Průmyslová výroba je navíc plná nebezpečných pokrmových tuků, které představují hrozbu pro naše zdraví. Z průmyslových jídel naše děti nemůžeme nikdy nasytit, protože jsou bez cenných vitamínů, stopových prvků a již brzy se po takových jídlech dostaví opět hlad. Naše děti nedostávají stopové prvky, které jim tolik chybí, a proto stále hledají chuťové uspokojení. Přibírají na váze a my s nimi, protože nakupujeme nekvalitní potraviny pro celou rodinu, které nás sice naplní, ale nikoli nasytí. Z důvodu chybějících stopových prvků ve špatně nakoupených potravinách narušujeme dětem metabolické pochody v organismu. Stopové prvky a vitamíny jsou nezbytné pro metabolické procesy. Stále více se setkáváme s poruchami štítné žlázy, která je spojena spíše s nadváhou než opakem, hubnutím. To vše navíc podporujeme u dětí nedostatkem pohybu. Nákupy kvalitních potravin pro naše děti nesmíme vůbec podceňovat. Pokud budeme pro děti kupovat zbytky a šrot, nečekejme zázrak při úpravě váhy, spíše čekejme alergie a nemoci. Problémem však nadále zůstává výběr potravin v obchodech. Regály se totiž šrotem jenom hemží. Roli dnes hraje cena, nikoli kvalita. Položme si otázku, zda jsme ochotni si připlatit za kvalitu potravin na úkor nového auta, televize, dražší dovolené, nákupem třetího počítače do rodiny, doslova investice do mnohdy předražené kosmetiky plné parabenů apod.? Odpovězme si každý sám za sebe a zkusme na chvíli nebýt pokrytci.

Sladkosti za odměnu a jídlo jako lék na starosti

Fast food a polotovary pro naše dítě za náš nedostatek času pro ně a sladkosti za odměnu. Pokud je dítě malé, určitě nám za to poděkuje, ale co když dítě vyroste? Poděkuje nám také za poruchu metabolismu, nadváhu nebo alergie či nemoci?

Maso pro děti? Ještě si to rozmyslím.

Vzhledem k informacím o kuřecím mase by bylo vhodné založit si kurník na balkóně našeho bytu. A jakou krávu vlastně dnes děti znají? Určitě fialovou Milku a krávu Veselou, ale nad pravým hovězím masem ohrnují nos. Zároveň to dle dalších poznatků vypadá, že bude vhodné chovat si vlastní dobytek na sídlišti, abychom vůbec věděli, čím jsou zvířata krmena. To by asi bylo to nejrozumnější, co bychom dnes pro svou rodinu mohli udělat, protože v poslední době to na trhu s masem vypadá opravdu zajímavě. Vyvstává otázka, zda vůbec takové maso dávat dětem? Víme o růstových hormonech v kuřatech, víme o antibiotikách v mase dalších hospodářských zvířat, víme o manipulaci s amoniakem nebo se dozvíme o aféře s posypovou solí na silnice a chodníky v Polsku, kterou byl zásobován masný nebo pekařský průmysl více než deset let. Orgány státní správy pochopitelně udělají patřičná opatření a udělí pokuty, nicméně dlouhodobá konzumace takových potravin miliónům lidí, co si již výrobek koupili a zkonzumovali, zdraví zpět nevrátí a nikdo jim žádné odškodnění nedá.

Příliš mnoho otázek zůstává bez odpovědí

Mají vůbec lidé, kteří jsou schopni takových podvodů děti? Budeme podporovat svými nákupy nekvalitní potraviny plné náhražek ze soji, kukuřice, aditiv, barviv, chemických a ropných látek? Uvědomují si výrobci vůbec, jak devastují postupem času zdraví lidí a našich dětí? Každý člověk přijímá milióny škodlivin denně a to jde pouze do práce a z práce, do školy a ze školy. Proč máme na škodliviny limity? Proč nejsou přímo zakázané? Chceme tyto mnohdy toxické látky přijímat ještě v jídle? Chceme kupovat škodlivé potraviny v obchodech pro naše děti? Vyzná se ve složení potravin opravdu každý člověk? Proč jsme to nechali dojít tak daleko? Proč zvítězila kvantita nad kvalitou? Na mnoho otázek nám dá odpověď zase jen a jen člověk, který to všechno zapříčinil. A pokud si opět člověk neuvědomí svou chybu a nesjedná nápravu, nikdo jiný to za něj neudělá.

1.3.2012

contents ©2024 www.bionebe.cz | Standa-David.com