Přírodní produkty jsou prospěšné pro lidské zdraví a jejich výrobou a koupí podporujeme zároveň lepší životní prostředí

Minerální látky - jejich nedostatek a jejich nadbytek

Lidský organismus, se stejně jako všechno živé, skládá ze čtyř nejvýznamnějších prvků, kterými jsou uhlík, kyslík, dusík a vodík. Tvoří kolem 95% našeho těla a zbylých 5% připadá na minerální látky (vápník, HOŘČÍK, fosfor, sodík, draslík, síra, ZINEK a další). Někdy se můžeme setkat také s pojmem stopové prvky. Mnozí si řeknou, že pouhých 5% nemůže mít tak významný vliv na zdraví člověka. Opak ale bývá pravda. Minerální látky řídí veškeré funkce v našem organismu a žádná životně důležitá aktivita v našem organismu bez účasti minerálních látek neprobíhá správně nebo neprobíhá vůbec. Minerální látky mají za úkol regulaci kyselin a zásad, regulaci příjmu a výdeje vody nebo se účastní metabolických procesů v našem organismu. Nemohou bez nich fungovat naše cévy a srdce, naše svaly, neprobíhá vstřebávání potravy a transport živin do životně důležitých orgánů. Jsou významným aktivátorem imunitního systému a účastní se procesů likvidace volných radikálů. Každý minerální prvek má svůj úkol. Minerální látky neboli stopové prvky jsou v našem organismu nenahraditelné a jejich nedostatek v organismu má za příčinu mnoho nemocí. Bez minerálů se nemohou tvořit nové buňky, což jsou základní stavební prvky v našem organismu. Pokud bychom se správně stravovali, máme přísun těchto stopových prvků do organismu téměř zaručen. Ovšem při dnešním rozmachu chemie v zemědělském nebo potravinářském průmyslu to s minerály a dalšími stopovými prvky vypadá spíše naopak. Minerální látky v ovoci a zelenině spíše ubývají a desetinnou čárku v jejich hodnotě obsažené v půdě posouváme spíše směrem doleva (0,38 mg místo původních 3,8 mg). Půdy jsou zahlceny škodlivinami z používání nadměrného množství chemických přípravků, jsou unavené nebo stagnují a výnosy z nich ubývají. Ubývá v nich zároveň i cenných minerálních látek na úkor vyšších zisků z výnosů. Zkrátka vítězí kvantita nad kvalitou. Uměle dodáváme zemědělským plodinám zpět pouhé 3 prvky NPK (dusík, fosfor, draslík) místo dalších desítek jiných prvků a na polích nám rostou „rychlokvašky“ s nádherným vzhledem a překrásnou strukturou, avšak s nižším obsahem cenných látek a nižší odolností. Plodiny jsou poté napadány hmyzem, viry, bakteriemi nebo houbami, protože odolnost plodin proti škůdcům je na mizivé úrovni. Není se čemu divit, protože jsme plodinám ani nedali šanci vypěstovat si vlastní odolnost pomocí svých obranných mechanismů, které nazýváme fytochemikálie. Lidé se naučili používat dokonce i GMO (geneticky modifikované organismy), takže máme jeden plod jako druhý, krásný, barevný, dobře prodejný a bez napadených škůdců, což se mnohým líbí. Takové geneticky modifikované plodiny jsou na tom prakticky stejně, jako když si jdeme koupit vitamín E do lékárny vyrobený chemickou cestou, místo jeho konzumace přirozenou cestou. Molekula vitamínu E má pod mikroskopem mnoho forem a při chemické výrobě jsou tyto molekuly vitamínu E jedna jako druhá. Takže vlastně místo originálu polykáme falzifikát. Je to asi stejné jako když podporujeme falzifikáty svými nákupy oblečení s nápisem od značkových výrobců namísto nákupu originálních výrobků. Národy zkrátka trpí nedostatečným přísunem minerálů, které bývaly v ovoci a zelenině dříve hojně zastoupeny. V dnešní době se potýkáme nejen s nedostatkem výše uvedených minerálů a stopových prvků, ale i dalších životně důležitých prvků, kterými jsou např. selen nebo železo. Máme sice potravin v obchodech mnoho, ale také jim chybí mnoho cenných látek pro organismus. Jsme sice najedeni, ale přesto nám cosi chybí a dostavují se intenzivní chutě na sladké, na slané nebo zcela podivné viz syndrom pica, protože nám zkrátka některé minerální látky úplně chybí.

Syndrom pica

Je to označení pro specifickou chuť na cosi, co je často považováno za nepoživatelné. Název je odvozen od slova pica z latiny (česky straka), která musí stále něco krást i přesto, že jí lesklé předměty žádný požitek nepřinesou. Tyto chutě mívají často těhotné ženy, protože potřebují přísun minerálů vyšší, než jaký byly zvyklé užívat před otěhotněním. S takovými podivnými chutěmi se můžeme setkat také u malých dětí, které často pojídají např. písek, křídu, omítku nebo hlínu. Možná jenom objevují svět, možná ale hledají chuť, která by je uspokojila. Tato podivná chuť na cosi je spojena zejména s nedostatkem minerálů a stopových prvků. Stane-li se tato situace, není třeba se znepokojovat a panikařit. Tyto chutě vymizí stejně rychle, jako přišly zhruba do týdne až měsíce po dodání minerálních látek do organismu. Jakých? To už je předmětem laboratorních testů, které nechá provést lékař.

Chrom a hliník – dva alergeny, které jsou pro náš organismus nezbytné, ale jejich nadbytek škodí

Minerální látky, stopové prvky neboli esenciální prvky. To vše je název pro organismus nezbytné prvky, které denně potřebuje ke svému životu. Mnoho minerálních látek jsou kovy a jsou tedy navíc velmi obtížně poživatelné. Dnes se však dá téměř vše připravit chemickou cestou, a proto i minerály jsou součástí doplňků stravy. Uměle se obklopí aminokyselinami (chelatují), aby se do organismu minerál vůbec dostal a stal se součástí procesů probíhajících uvnitř našeho organismu. K tomu mu pomůže aminokyselina, kterou je kov obklopen. Těžko si totiž odlomíme kousek manganu nebo hliníku a sníme jej. Navíc z chemického hlediska čím menší částice, tím větší účinek. Látka ve stopovém množství reaguje vlivem rozptylu na malé částice prakticky ihned. Rostlinné minerály však bývají chelatovány přírodním způsobem, a začleněny do komplexních sloučenin. Mnoho z nich je také ve formě koloidů tj. tak malých částeček (velikosti se pohybují v nanometrech), že je nerozezná ani světelný mikroskop, ale pouze mikroskop elektronický. Mezi stopové prvky nezbytné pro organismus řadíme mj. také hliník nebo chrom. Pro mnohé dva prvky, do kterých bychom určitě neřekli, že jsou pro organismus potřebné. Budeme-li olizovat pochromované zábradlí nebo součástky skryté v kapotě našeho vozu, zcela jistě si přivodíme otravu organismu. Přijmeme-li chrom v rostlinné podobě, budeme přijímat chrom Cr3+, což je právě již zmíněný esenciální prvek nezbytný pro náš organismus. Podobné je to i s hliníkem. Budeme-li si na sebe stříkat kosmetické přípravky obsahující hliník (Aluminium), můžeme si v lepším případě přivodit zarudnutí kůže nebo četné vyrážky, v horším případě se nám bude vstřebaný hliník usazovat v mozku a srdci, kde se bude akumulovat a organismu ve vyšším množství škodit. Budeme-li používat hliníkové nádobí při vaření kyselých pokrmů, hliník se uvolňuje z hrnců do jídla a my jej přijímáme spolu s jídlem, kde se opět bude usazovat po dlouhá léta a postupem času se může začít projevovat jeho toxicita. V hliníkovém nádobí se nedoporučuje vařit kyselé pokrmy (segedínský guláš, koprovka apod.), protože hliník se uvolňuje při kyselém prostředí, nikoli u běžně vařených pokrmů. V tomto případě je hliníkové nádobí zcela neškodné. Oproti tomu rostlinný hliník se účastní metabolických procesů a je mu připisován účinek při zachytávání přemíry fosfátů v organismu. Hliník je prvek, který je na zeměkouli zastoupen opravdu v hojné míře v zemské kůře, a jeho další pozitivní účinky na organismus nejsou dosud zcela přesně popsány.

Z toho plyne, že surová a nezměněná forma těchto a dalších kovů má v našem organismu spíše negativní dopad. I malé množství nezměněné formy kovů se pro náš organismus stává v lepším případě alergenní, v horším případě přímo jed, a proto je vhodnější dávat přednost příjmu těchto minerálních látek v bioaktivní rostlinné formě tzv. fytominerály. V opačném případě se nám usazeniny vyššího množství některých minerálních látek kumulují spolu s přijímanou potravou v organismu a poté jsme nuceni provádět detoxikaci. Nedostatkem minerálů trpí především buňky v našem těle. Pokud jsou organismu minerály poskytnuty, začínají se buňky probouzet a organismus se začíná čistit od toxických látek a usazenin sám. Minerály okamžitě probouzí imunitní systém, eliminují volné radikály, spouští se metabolické děje a probouzí se spící enzymy. Organismus se svépomocí regeneruje a my se cítíme lépe, svěží a plní energie. Ideální by bylo, kdyby okamžitý přísun minerálů zabránil nemocem dříve, než se stačí projevit. Ovšem nic nejde ze dne na den. Musíme si uvědomit, že pokud byl náš organismus léta zvyklý na jiný životní styl, je přetížený a plný nežádoucích látek a my se nyní rozhodneme jeho mnohaletou rutinu změnit, bude to také nějakou dobu trvat, než se přeorientuje tak, jak bychom si právě přáli. Může to trvat měsíc, půl roku nebo také celý rok, než se naše tělo vzpamatuje, přeorientuje a začne fungovat tak, jak by správně mělo. Ovšem šanci, tu bychom našemu tělu měli rozhodně dát. Při dodávání minerálních látek dbejme na rovnováhu kyselin a zásad v našem organismu. Proč? Více ZDE

Foto: Morguefile

3.10.2011

contents ©2019 www.bionebe.cz | Standa-David.com